Hucul
Původ a historie
Původ hucula je opředen tajemstvím. Ani sami odborníci se nemůžou shodnout na jednotném názoru. Někteří tvrdí, že patří k plemenům stepního koně, jiní, že k plemenům koně severního. Převažují ovšem znaky nejzápadnější větve tarpana, které řadí toto plemeno do skupiny orientálních koní a podskupiny tarpanovitých koní. První písemné zmínky o neobyčejných obratných koních, kteří se uplatnili zejména v horském terénu, pochází již z období kolem roku 100 našeho letopočtu. Jméno potom nese po rumunských zbrojnících Huculech, kteří přišli do Karpat v šestém století.
Charakteristika
Hucul se dožívá vysokého věku. Přitom je skromný, velmi odolný a také přizpůsobivý i drsným horským podmínkám. Nevadí mu ani nízké zimní teploty. I přes svou menší velikost je velmi silný. V terénu vyniká jistým krokem. Naši předci chovali dříve huculy po celý rok na pastvinách a přikrmovali je jen zřídka. Přesto, že jde o tvrdého, pracovitého, učenlivého a vytrvalého koně, vyniká vyrovnanou psychikou a klidným temperamentem. Stejně jako řada jiných koní jsou huculové citliví na nedostatek čerstvého vzduchu ve stáji.
Popis
Hucul je pevně stavěný kůň se silnou kostrou, má hrubší hlavu s rovným, neméně často s klabonosým profilem. Jeho krk je krátký, svalnatý a vysoko nasazený. Hřbet s nižším koutkem je velice pevný. Nízko nasazený ocas je dlouhý a hustý, stejně jako hříva a kštice. Nohy hucula mají výrazné klouby, zadní bývají šavlovité.
Zbarvení bylo původně šedé nebo plavé, dnes převládají hnědáci nebo plaváci všech odstínů, méně potom ryzáci a vraníci. Typickým znakem pro hucula je výrazný úhoří pruh. Srst je spíše dlouhá, hrubá a hustá. Tím se velice dobře přizpůsobuje nepříznivým vlivům počasí. Bíle znaky jako například lysinky nejsou u huculů žádané a prozrazují cizí vlivy. Kopyta s tvrdou a odolnou rohovinou jsou pravidelná. Vyznačuje se spíše kratšími ale pravidelnými chody. Další z předností tohoto menšího plemene je pevné zdraví a zároveň také dobrá plodnost. Hříbata se přitom většinou pravidelně a bezproblémově vyvíjejí.
Plemenné znaky
-
Hucul patří mezi pozdní plemena, dospívá v 5 - 6 letech.
-
Plně výkonný zůstává až do 25 let, často se dožívá 30 let a více.
-
Kohoutková výška se pohybuje u klisen 134 - 142 cm a u hřebců 136 - 144 cm.
-
Obvod hrudi je u klisen 160 - 180 cm a u hřebců 165 - 185 cm.
Využití
Huculský kůň se řadí mezi primitivní plemena koní, která se příliš nehodí do sportu. Skutečně se ani v nejmenším nejedná o krásného a elegantního koně. Rozhodně je ale spolehlivý, skromný, vytrvalý obratný a především klidný. Právě tyto vlastnosti byly využity už v první světové válce, kde sloužil jakou houževnatý a výkonný kůň, který podával stoprocentní výkony jako tahoun i jako kůň jezdecký.
Hucul je také nepřekonatelný ve zdolávání strmých horských svahů a stejně tak dobře si poradí s každou překážkou na cestě. Je mistrem v brodění dravými vodními toky a to i s kamenitým dnem. Osvědčil se také při pohybu po nezpevněné suti, kde se vyrovnal pohyblivosti koz. V těžkém terénu se snadno vyrovná i osvědčeným mulám.
